• Prvky koncepce socialistické transformace

  • Michael Brie | 04 Dec 13 | Posted under: Theory
  • Několik posledních let je termín transformace opět na vzestupu. Přibližně před sto lety ho použil Nikolaj Bucharin pro popis přechodu k sovětskému socialismu/ komunismu (Bucharin 1990). 

    O půl století později byl užíván pro objasnění přechodu mezi jednotlivými obdobími vývoje kapitalismu (Aglietta, Boyer, Lipietz) a později k popisu přesunu od autoritářských režimů (například ve Španělsku, Portugalsku a zemích Latinské Ameriky a východní Asie) k zastupitelským demokraciím (O'Donnell/Schmitter 1986). Po roce 1989 to bylo použito pro převratnou změnu sovětského státně stranického socialismu (viz modelový přehled W. Merkel 2010). Dokonce sjednocení NDR se Spolkovou republikou bylo analyzováno z tohoto zorného úhlu (viz mimo jiné Reißig 2000; Kollmorgen 1996). V historickém výzkumu, zvláště Evropy a světových dějin byly také „velké transformace“ teoreticky pojednávány (Osterhammel 2011). 

    V posledních letech se zaměření termínu změnilo znovu a nyní je použito k osvětlení nové problematiky. Tématem Světového ekonomického fóra vDavosu v roce 2012 byla „Velká transformace: Formování nových modelů“. To, že transformace a jejířízení jsou středem pozornosti,je vespojitostispředstavoupřechodukudržitelnéspolečnosti(WGBU 2011; Rosen a kol. 2010; World Watch Institute 2010; Veld 2011). Globálníekonomickáafinančníkrize,kteráodstartovalav letech 2007/08, bylapříležitostíkrozvojikoncepcí pro to, jakvyjít zkrizepomocíekologickéreorganizacespolečnosti (Green New Deal Group 2008). Tytokoncepcebylypřijaty vestranickýchprogramechněmeckých a evropskýchZelených. Předníinstitucese chopilytransformačníchkonceptů pro „Zelený nový úděl - Green New Deal“ (DESA (United Nations Department of Economic and Social Affairs) 2011; OECD 2011. Analýzutěchtokoncepcínaleznete u Adler/Schachtschneider 2010). Ústřednímitématyjsouekologizacezpůsobůvýroby, reprodukce, spotřeby a životavyužitímzákladníchinstitucí kapitalistické modernity. 

    Také levice zahrnula termín transformace do svých programových iniciativ a užívá ho ve smyslu překonání kapitalismu. Strana evropské levice považuje sama sebe nejen za svazek „transformujících“ levých stran, ale formulovala svou vlastní koncepci takto: „Evropská levice je vůči kapitalismu kritická: Je antikapitalistická a směřuje k transformaci společností za hranice vlády kapitalismu“ (Strana evropské levice, rok neuveden). „Manifest Strany evropské levice“ z roku 2004 říká: „Chápeme roli a úkol politické levice v Evropě jako podíl na formování širokého sociálního a politického spojenectví za účelem radikální politické změny prostřednictvím rozvíjení konkrétních alternativ a návrhů pro nezbytnou transformaci současných kapitalistických společností“ (Strana evropské levice 2004). 

    Nicméně až doposud není „transformace“ rozpracovaným strategickým záměrem levice. Je rovněž nedostatek základních teoretických podkladů (Reißig 2009). Používání termínu je spíše odmítnutím ortodoxního sociálně demokratického, právě tak jako komunistického zaměření na reformní/ revoluční dichotomii, než zřetelným a efektivním přístupem jako takovým. Opírajíce se o práce uskutečněné v Institutu pro kritickou sociální analýzu (Institute for Critical Social Analysis) Nadace Rosy Luxemburgové a ve spolupracujících střediscích, následuje krátký přehled prvků možné socialistické transformace. 

     

    Dále než reforma a revoluce - logika kapitálu a logika společnosti

    Od svých raných počátků před 200 lety bylo vznikající socialistické hnutí formováno rozpory mezi jeho reformními a revolučními přístupy. Další oblastí sporů bylo, jakou roli by měl hrát stát v kýženém převratu. 

    Vznik a rozvoj kapitalistické modernity je formován dvojím procesem. Na jedné straně platí, co řekli Marx a Engels v Komunistickém manifestu: Buržoazie vytvořila „svět ke svému vlastním obrazu“ (Marx/Engels), svět ve kterém se vše stává zbožím, ve kterémbylo učiněno vládnoucím principem „pusté, nestoudné, přímé, brutální vykořisťování“ (Marx/Engels) lidí a přírody stejnou měrou. Nadvláda zisku a logika kapitálu proniká a podřizuje si společnost. Definitivní zánik téměř všech deštných lesů, drancování energetických a nerostných zdrojů naší planety, její toxické znečišťování a zadušení nahromaděným odpadem jsou výsledkem tohoto procesu. 

    Na druhé straně byla rozvinuta nebývalá produktivita. Její hlavní příčinou však není neomezovaná expanze kapitalistického vykořisťování, ale odporproti ní kladený. Podnikatelská činnost se stává skutečně produktivní jenom tehdy, když se konkurenti nepřekonávají navzájem na základě úplného vyčerpání a ničení pracovní síly a přírody a předcházejících společností a jejich kultury. Produktivita moderního kapitalistického podnikání (viz Brie/Klein 2011) může dlouhodobě rozvinout svůj plný potenciál pouze, když se pracující brání a požadují svůj podíl na společenském bohatství, když zdroje a energie nejsou dostupné téměř zadarmo, když silné společnosti vytvářejí sociální zabezpečení, participaci a blahobyt a když garantují ústavní stát a uplatňují základní demokratická minima. Jsou to sociální zápasy a střety, v nichž se uplatňují „sociální logika“, „eko-logika“, „demokratická logika“ a „logika“ svobodné civilizace, neovládané prostřednictvím trhů a valorizace kapitálu. Toto má podlePolanyiského za následek „dvojí pohyb“:‚Zatímco organizace trhu byla rozšiřována pokud jde o skutečné komodity, byla omezována pokud se týká fiktivních komodit‘ [tj. pracovní síla, příroda, peníze - poznámka autora](Polanyi 1995). 

    Jak píšou JoachimBischoff a Christoph Lieber, tento nikterak spontánní „dvojí pohyb“ zahrnuje „konfrontaci“ mezi těmi, kdo propagují „samosprávnou společnost“a těmi, kdo usilují o ustavení „samoregulovatelné tržní společnosti prostřednictvím radikální realizace liberální politiky volného trhu“ (Bischoff/ Lieber 2013). Pro Polanyiského je socialismus „objevem společnosti“ ve znamení „znovuzrození svobody“. Bez rozsáhlé reorganizace majetkových vztahů to není možné. 

     

    Ekonomická demokracie

    Od počátku družstevního hnutí v 19.století, byla ekonomická demokracie jádrem koncepcí socialistické transformace. Ať organizovaný ve sdružení převážně autonomních družstev, komun nebo rad, nebo jako celospolečensky plánovaný, cílem vždy bylo spojit dělnické právo na sebeurčení do celospolečenského sdružení a vzájemnosti. Ve 20. století bylo několik pokusů o praktickou implementaci. V německy mluvícím světě lze najít důležité koncepční přístupy již u Fritze Naphtali (Naphtali 1928), Rudolfa Hilferdinga (Hilferding 1931), Otto Brennera (Brenner 1956) a Oty Šika (Šik 1979). 

    Socio-ekologické strategie transformace je třeba založit na znovurozdělení moci, majetku a bohatství od privátního k veřejnému sektoru a odshora dolů. Důležitými prvky této strategie jsou „globálně plánované řízení surovin a zdrojů a nastavení kvantitativních limitů, ekonomická demokracie a decentralizované participační plánování, decentralizace, uplatňování samosprávy(municipalisation), deglobalizace, různé formy zespolečenštění a vlastnictví, rozšíření veřejné sféry (služby), globální přerozdělení, průmyslová politika a „spravedlivé změny“ , zespolečenštění investičních funkcí (Keynes), přerozdělení dělby práce jak sociální, tak mezi pohlavími …, přechod k zeleno-socialistické reprodukční ekonomice namísto růstu (Candeias 2012; viz také Bontrup a kol. 2006; Demirovič 2007; Krause 2011). Klíčovým úkolem bude propojit demokratizaci ekonomiky s přeorientací inovativní kapacity demokratických podniků (Steinitz 2007). Okamžité zlepšení společenské situace sociálně nejslabších, základní změny v mocenských vztazích a vývoj nových forem zespolečenštění, to jsou tři strany takové politiky (Demirović/Sablowski 2012, 37 ff.). 

     

    Dvojitá transformace a socialismus

    Sociální transformace, která staví nalibertariánskýchpřístupechGreen New Deal a radikalizuje tyto zleva, cílí v první fázi, k jinému buržoazně-kapitalistickému společenskému uspořádání, které je utvářeno více demokraticky, než je tomu v současnosti, které nebrání krokům směrem k obnově sociálního státu, které se otvírá ekologické přeměně společnosti a které nalézá nové způsoby, řešící globální problémy pomocí mírových prostředků a spolupráce (Klein 2013). Přitom se však zároveň rozšiřují nové oblasti a instituce, které míří „za hranice kapitalismu“. Podle Dietera Kleina je toto „hlavní myšlenka, jež je základem koncepce dvojité transformace pro Evropu“. 

    Toto transformace směřuje k rozšiřování veřejné sféry současné společnosti - demokratické regulaci ekonomiky, spolurozhodování v podnicích a magistrátech, bohaté veřejné sféře a rozšířenému a snadno přístupnému vzdělání a systému zdravotní péče a sociálního zabezpečení (vizRilling 2009 - systematický postup). Toto jsou často nerozpoznané komunistické základy v kapitalistické modernitě. Namísto obecného vzorce pro kapitál „Z -P - Z“ se objevuje jiný vzorec pro svobodné a solidární společenství: jedinci, kteří skrze jejich solidární přispění k rozvoji všech rozvíjí sebe („I - S – I“) - společnost „ve které svobodný rozvoj každého je podmínkou pro svobodný rozvoj všech ' (viz Marx/Engels). 

     

    Některé strategické důsledky

    Podle Rosy Luxemburgové, je radikální reálnou politikou transformace (viz Brie 2009) politika, která cílí na posilování možnosti sebeurčení pracujících, na mzdě závislých lidí a občanů a která posiluje procesy jejich poznávání, jak se společensky uplatnit a tím sama sebe měnit (Brangsch 2001). Taková transformace je v rozporu s mocenskými zájmy vládnoucího bloku. Ten oligarchicky ovládá nejdůležitější oblasti společenského metabolismu s přírodou (energie, doprava a zemědělství), tak vojensko-průmyslový a bezpečnostní komplex, stejně jako high-tech průmysl. V současné době je dominantní finanční kapitál (viz Dellheim v Brangsch 2012). Tomu odpovídá imperialistický způsob výroby a života, založeného na vykořisťování globálního jihu a přírody (Brand /Brunnengräber 2013). V Evropské unii je to těsně spojené s dominancí německého exportního modelu (Heine/Sablowski 2013; Crome 2012). 

    Velká krize finančně-tržního kapitalismu vytváří trhliny a rozpory uvnitř vládnoucího bloku. Objevují se alternativní koncepty a s nimi nový prostor pro levicovou politiku (viz Brie 2006; Candeias 2011). Molekulární změny se mohou koncentrovat do událostí, které umožní základní změny směřování (tamtéž; Demirovič 2011). To může vést k vytvoření podmínek pro sociálně-kulturní spojenectví středních a nižších vrstev a politické formace se zřetelně levicovým puncem (viz Brie 2007a, 2007b). Nastává možnost pro vstupní projekty transformace, jako jsou snahy k opětnému zavedení samosprávy (re-municipalise) pro zásobování energií a kooperativních energetických podniků. Při přechodu k obnovitelné energii kolidují monopolní centralizované přístupy pod záštitou stále existujících velkých společností s projektem rozšiřující se energetické demokracie (Müller 2012). V těchto projektech je otázka „jak“ pro proces změny důležitější, než „čeho“ má být dosaženo. 

    Výchozí body levicové politiky jsou v čase krize složité. Zahrnují „transformace v životě a soužití lidí [ …], které vždy nejdříve zlepšují podmínky života sociálně a globálně nejzranitelnějších, posilují jejich postavení ve společnostech a zároveň zatlačují zpět hranice pro sebeurčení jedinců a reprodukci společnosti/ lidstva (Dellheim(ová) a kol. v Brangsch a kol. 2012, 11). A v neposlední řadě je třeba překonat konkrétní diskriminaci podle pohlaví (Pühl 2013). Současné převažující podmínky rozdrobují celistvost závislých sociálních vrstev a tříd. To je vlastním předpokladem vládnutí. Odpovědí není popírání odlišných zájmů a kulturních rozdílů. Jak píše Mario Candeias: „K tomu, aby bylo možné uskutečnit sjednocení s ostatními skupinami a třídními frakcemi, je nezbytné provázání specifických zájmů k vytvoření nezávislých organizací a sítí, a ne pouze hledat, co je společné v diskuzích a jednáních, ale vytvářet to. "Početnost" nevzniká sama od sebe; dílčí části levicové mozaiky nejsou předem dány a musí být neustále znovu sestavovány dohromady (Candeias 2010, 11). Potíže radikálních levicových stran jsou v tomto směru značné (diferencovaný přehled viz Hildebrandt(ová) 2010). 

    Nakonec se prokáže jako úspěšná pouze dvojitá strategie. To zahrnuje na jedné straně ofenzivní organizování sil se stejnými sociálními a kulturními kořeny, působící zleva i ze spodu. Na druhé straně musí levice přispívat k přeměně trhlin ve vládnoucím táboře na skutečné roztržky. Bez pokusu nalézt spojence ve vládnoucím bloku nemůže být transformace úspěšná. Té by bylo zabráněno ekonomický-mi prostředky, vysoká míra nestability by směrovala velkou část obyvatelstva do drápů pravicových skupin a politická prohra by tudíž byla nevyhnutelná. 

    Koncept transformace s prvky, které byly až doposud vyvinuty, by mohl umožnit urychlení procesu vytváření levice, která se vyrovná se složitými problémy velké krize finančně-tržního kapitalismu a dnešní civilizace. Stejně jako Zapatistas budeme postupovat a učit se - s cílem převrátit celkový režim výroby a života, mocenských a majetkových vztahů, abychom mohli jít vstříc solidární, socialistické společnosti, která skoncuje s vykořisťováním lidských bytostí a přírody. Transformace našeho vlastního způsobu myšlení je součástí tohoto postupu.  

     

     

    Literature

    Adler, Frank and Ulrich Schachtschneider 2010: Green New Deal, Suffizienz oder Ökosozialismus? Konzepte für gesellschaftliche Wege aus der Ökokrise, Munich: Oekom.

    Bischoff, Joachim and Christoph Lieber 2013: Die ‘große Transformation’ des 21. Jahrhunderts. Politische Ökonomie des Überflusses versus Marktversagen, Hamburg: VSA-Verlag.

    Bontrup, Heinz-Josef, Jörg Huffschmid, Alex DemirovicÏ, Michael Schumann et al. 2006: Wirtschaftsdemokratie: Alternative zum Shareholder-Kapitalismus, Hamburg: VSA-Verl.

    Brand, Ulrich and Achim Brunnengräber 2013: ‘Socio-ecological Transformations in Times of a Multiple Crisis. Common Ground of the Debate, Divergences and Open Questions’, in: UNESCO/OECD/ISSC (eds.), World Social Science Report 2013. Paris.

    Brangsch, Lutz, 2009: ‘Der Unterschied liegt nicht im Was, wohl aber im Wie’. Einstiegsprojekte als Problem von Zielen und Mitteln linker Bewegungen’, in: Michael Brie (ed.), Radikale Realpolitik. Plädoyer für eine andere Politik. Berlin: Karl Dietz Verlag, 39-51, at: www.rosalux.de/fileadmin/rls_uploads/pdfs/Texte-62.pdf.

    Brangsch, Lutz, 2011: ‘Das Politikverständnis von Rosa Luxemburg: Soziales Lernen und politische Macht’, in: Michael Brie and Frigga Haug (eds.), Zwischen Klassenstaat und Selbstbefreiung: Zum Staatsverständnis von Rosa Luxemburg. Baden-Baden: Nomos Verlag.

    Brangsch, Lutz, Judith Dellheim, Joachim H. Spangenberg and Frieder Otto Wolf 2012: Den Krisen entkommen. Sozialökologische Transformation, Berlin: Karl Dietz Verlag.

    Brenner, Otto, 1956: Das Aktionsprogramm. Referat vor dem 4. DGB-Bundeskongress 1956, Hamburg: DGB.

    Brie, Michael, 2006: Die Linke – was kann sie wollen? Politik unter den Bedingungen des Finanzmarkt-Kapitalismus, Hamburg: VSA.

    Brie, Michael, 2007a: ‘Der Kampf um gesellschaftliche Mehrheiten’, in: Michael Brie, Michael, Cornelia Hildebrandt and Meinhard Meuche-Mäker (eds.), Die LINKE. Wohin verändert sie die Republik? Berlin: Karl Dietz Verlag, 13-45.

    Brie, Michael, 2007b: ‘Segeln gegen den Wind. Bedingungen eines politischen Richtungswechsels in Deutschland’, in: Michael Brie, Cornelia Hildebrandt and Meinhard Meuche-Mäker (eds.), Die LINKE. Wohin verändert sie die Republik? Berlin: Karl Dietz Verlag, 259-318.

    Brie, Michael (ed.), 2009: Radikale Realpolitik. Plädoyer für eine andere Politik, Berlin: Karl Dietz Verlag.

    Brie, Michael, 2012: ‘Die kommunistischen Fundamente und der menschenrechtliche Horizont in der kapitalistischen Moderne – Die Experimente des Robert Owen’, in: Michael Brie and Mario Candeias (eds.), Transformation im Kapitalismus und darüber hinaus. Beiträge zur Ersten Transformationskonferenz des Instituts für Gesellschaftsanalyse der Rosa-Luxemburg-Stiftung. Berlin, 101-118.

    Brie, Michael and Dieter Klein 2008: ‘Capitalism, Socialism, Property and Transformation’, in: Transform! Europe, 72-82.

    Brie, Michael and Dieter Klein 2011: ’The Second Great transformation: Towards a Solidarity Society’, in: International Critical Thought 1, 18-28.

    Bukharin, Nikolai, 1990: Ökonomik der Transformationsperiode. Mit Randbemerkungen von Lenin, Berlin: Dietz Verlag Berlin.

    Candeias, Mario, 2010: ‘Von der fragmentierten Linken zum Mosaik’, in: LuXemburg. Gesellschaftsanalyse und linke Praxis, 6-16.

    Candeias, Mario, 2011: ‘Interregnum. Molekulare Verdichtung und organische Krise’, in: Demirovic et al. (eds.): Vielfach-Krise im finanzdominierten Kapitalismus. Hamburg: VSA-Verlag, 45-61.

    Candeias, Mario, 2012: ‘Szenarien grüner Transformation’, in: Michael Brie and Mario Candeias (eds.), Transformation im Kapitalismus und darüber hinaus. Beiträge zur Ersten Transformationskonferenz des Instituts für Gesellschaftsanalyse der Rosa-Luxemburg-Stiftung. Berlin, 135-150.

    Crome, Erhard, 2006: Sozialismus im 21. Jahrhundert. Zwölf Essays über die Zukunft, Berlin: Dietz.

    Crome, Erhard, 2012: ‘Deutschland in Europa. Eine neue Hegemoniedebatte’, in: WeltTrends. Zeitschrift für internationale Politik 86, 59-69.

    Demirović, Alex, 2011: Transformation als Ereignis. Zur Dynamik demokratischer Veränderungsprozesse der kapitalistischen Gesellschaftsformation. Talk.

    Demirović, Alex, 2007: Demokratie in der Wirtschaft. Positionen, Probleme, Perspektiven, first edition, Münster: Westfälisches Dampfboot.

    Demirović, Alex and Thomas Sablowski 2012: Finanzdominierte Akkumulation und die Krise in Europa, Berlin: Rosa-Luxemburg-Stiftung, at: www.rosalux.de/fileadmin/rls_uploads/pdfs/Analysen/Analyse_Finanzdominierte_Akkumulation.pdf, letzter Zugriff am 11.10.2013.

    DESA (United Nations Department of Economic and Social Affairs), 2011: The Great Green Technological Transformation. World Economic and Social Survey 2011, New York: DESA.

    Green New Deal Group, 2008: A Green New Deal. Joined-up Policies to Solve the Triple Crunch of the Credit Crisis, Climate Change and High Oil Prices, London: New Economics Foundation, at: www.neweconomics.org/page/-/files/A_Green_New_Deal.pdf, last access 10.10.2013.

    Heine, Frederic and Thomas Sablowski  2013: Die Europapolitik des deutschen Machtblocks und ihre Widersprüche Eine Untersuchung der Positionen deutscher Wirtschaftsverbände zur Eurokrise, Berlin: Rosa-Luxembug-Stiftung.

    Hildebrandt, Cornelia, 2010: ‘Fragmentierung und Pluralismus von Linksparteien in Europa’, in: Birgit Daiber, Cornelia Hildebrandt and Anna Striethorst (eds.), Von Revolution bis Koalition. Linke Parteien in Europa. Berlin: Dietz, 9–38.

    Hilferding, Rudolf, 1931: Gesellschaftsmacht oder Privatmacht über die Wirtschaft. Referat gehalten auf dem 4. AfA-Gewerkschaftskongress, Leipzig 1931, Berlin: Freier Volksverlag.

    Institut für Gesellschaftsanalyse, 2011a: Eine offene historische Situation. Konfliktlinien – Szenarien – Eingriffsmöglichkeiten. Standpunkte 38/2011.

    Institut für Gesellschaftsanalyse, 2011b: Organische Krise des Finanzmarkt-Kapitalismus: Szenarien, Konflikte, konkurrierende Projekte, at: www.rosalux.de/fileadmin/rls_uploads/pdfs/rls_papers/Papers_Organische_Krise_web.pdf.

    Kahrs, Horst, 2012: Abschied aus der Demokratie. Zum sozialen Klassencharakter der wachsenden Wahlenthaltung und der Preisgabe staatsbürgerlicher Rechte, Berlin: Rosa-Luxembug-Stiftung.

    Klein, Dieter, 2013: Das Morgen tanzt im Heute: Transformation im Kapitalismus und über ihn hinaus, Hamburg: VSA.

    Kollmorgen, Raj (ed.), 1996: Sozialer Wandel und Akteure in Ostdeutschland. Empirische Befunde und theoretische Ansätze, Opladen: Leske + Budrich.

    Krause, Günther (ed.), 2011: Kapitalismus und Krisen heute – Herausforderung für Transformationen, Berlin: trafo Verlag.

    Marx, Karl and Friedrich Engels 1974: Manifest der Kommunistischen Partei, in: MEW. Berlin: Karl Dietz Verlag, 459-493.

    Merkel, Wolfgang, 2010: Systemtransformation. Eine Einführung in die Theorie und Empirie der Transformationsforschung second revised and enlarged edition, Wiesbaden: VS, Verlag für Sozialwissenschaft.

    Müller, Tadzio, 2012: ‘Von Energiekämpfen, Energiewenden und Energiedemokratie’, in: LuXemburg. Gesellschaftsanalyse und linke Praxis 1, 6-16.

    Naphtali, Fritz, 1928: Wirtschaftsdemokratie, ihr Wesen, Weg und Ziel. Hrsg. im Auftrag des Allgemeinen Deutschen Gewerkschaftsbundes, Berlin: Verlagsgesellschaft des Allgemeinen Deutschen Gewerkschaftsbundes.

    O’Donnell, Guillermo A. and Philippe C. Schmitter 1986: Transitions from Authoritarian Rule, Baltimore: Johns Hopkins University Press.

    OECD, 2011: Towards Green Growth. Paris, at: www.oecd.org/greengrowth/48224574.pdf.

    Osterhammel, Jürgen, 2011: Die Verwandlung der Welt. Eine Geschichte des 19. Jahrhunderts Sonderausg, München: Beck.

    Party of the European Left, 2004: Manifesto of the Party of the Europaen Left, at: www.european-left.org/nc/english/about_the_el/documents/detail/zurueck/documents/artikel/manifesto-of-the-party-of-the-european-left/.

    Party of the European Left, no year: Some Remarks Concerning the Creation of the Party of the European Left, at: www.european-left.org/english/about_the_el/introduction/, last access 10.10.2013.

    Polanyi, Karl, 1995: The Great Transformation. Politische und Ökonomische Ursprünge von Gesellschaften und Wirtschaftssystemen [1944] third edition, Frankfurt (Main): Suhrkamp.

    Pühl, Katharina, 2013: ‘Sozialstruktur und Geschlechterverhältnisse: Arbeits- und Lebensweisen im Sozialstaat der Bundesrepublik Deutschland vor und nach 1990’, in: Kahrs, Horst (ed.), Umkämpfter Sozialstaat. Ein Blick auf Klassenstrukturen und Transformationen. Berlin: Rosa-Luxemburg-Stiftung, 48-61, at: rosalux.de/fileadmin/rls_uploads/pdfs/Manuskripte/Manuskripte-neu_4.pdf.

    Reißig, Rolf, 2000: Die gespaltene Vereinigungsgesellschaft. Bilanz und Perspektiven der Transformation Ostdeutschlands und der deutschen Vereinigung, Berlin: Dietz.

    Reißig, Rolf, 2009: Gesellschafts-Transformation im 21. Jahrhundert. Ein neues Konzept sozialen Wandels first edition, Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften.

    Rilling, Rainer, 2009: ‘Plädoyer für das Öffentliche’, in: Mario Candeias, Rainer Rilling and Katharina Weise (eds.), Krise der Privatisierung Rückkehr des Öffentlichen. Berlin: Dietz, 175-190.

    Roesler, Jörg, 2010: Der schwierige Weg in eine solidarische Wirtschaft. Historische Erfahrungen aus Weltwirtschaftskrise und New Deal, Hamburg: VSA.

    Rosen, Richard D., Christi Electris and Paul D. Raskin 2010: The Century Ahead: Searching for Sustainibility, Boston: Tellus Institute, at: www.mdpi.com/2071-1050/2/8/2626/pdf.

    Šik, Ota, 1979: Humane Wirtschaftsdemokratie. Ein Dritter Weg, Hamburg: Knaus.

    Steinitz, Klaus, 2007: Worin müsste sich ein demokratischer Sozialismus im 21. Jahrhundert vom gescheiterten Realsozialismus unterscheiden?, Berlin: Helle Panke.

    Veld, Roeland J. in  ’t, 2011: Transgovernance: The Quest of Governance of Sustainable Development. Report Resulting From the Project Science for Sustainable Transformations: Towards Effective Governance (TransGov), at the IASS Institute for Advanced Sustainability Studies Potsdam, Potsdam: IASS.

    Vilmar, Fritz/Sattler, Karl-Otto, 1978: Wirtschaftsdemokratie und Humanisierung der Arbeit. Systemat. Integration d. wichtigsten Konzepte, Köln, Frankfurt am Main: Europäische Verlagsanstalt.

    WGBU, 2011: Welt im Wandel: Gesellschaftsvertrag für eine große Transformation, Berlin: Wissenschaftlicher Beirat der Bundesregierung Globale Umweltveränderungen.

    World Watch Institute, 2010: State of the World 2010. Transforming Cultures. From Consumerism to Sustainability, New York/London: W. W. Norton & Co.

    Wright, Erik Olin, 2010: Envisioning Real Utopias, London/New York: Verso.


Related articles