I.                    Úvod

Opatření navržená v tomto textu mají za cíl, ukázat v hlavních rysech klíčové body pokrokové azylové a imigrační politiky. Ty vycházejí z univerzálních práv, podle kterých musíme brát v potaz zájmy Severu, Jihu a také migrantů či imigrantů. Přestože množství těchto opatření vzniklo jako reakce na sociální a humanitární krizi, a jako taková by měla být zavedena v co nejkratší době, ideálně by měla být součástí dlouhodobé, udržitelné strategie.

II.                  Současná situace

Od 1. ledna do 1. záři 2015 se více než 350 000 lidí pokusilo dosáhnout břehů Evropy přes Středozemní moře (oproti 219 000 za celý rok 2014). Toto je největší migrační vlna, kterou Evropa zažila od druhé světové války. Jelikož většina přichází ze zemí sužovaných válkou, politickou nestabilitou nebo jim hrozí perzekuce^[1], tak splňují status uprchlíka^[2] podle definicí ze Ženevské konvence. Místa, kde k migraci dochází, se změnila, když byla zpřísněna protiimigrační opatření. Tato přísná opatření vedla ke zvýšení rizik pro migranty, a tudíž k exponenciálnímu růstu počtu úmrtí na lodích, na středomořských trasách spojujících především Turecko a Libyi s Itálií. Od roku 2000 takřka 28 000 lidí zemřelo ve vodách kolem Evropy^[3]. K prvnímu září 2015 bylo zaznamenáno 2642 úmrtí na moři od počátku roku (proti 3500 za celý rok 2014).^[4] V roce 2014 úmrtí na Středozemním moři představovaly 75% celkového počtu smrtí mezi migranty v celém světě.

III.                Migrace a azylová politika v EU

Od konce oficiální migrace v sedmdesátých letech, migrační politika v zemích západní Evropy rozlišuje mezi žadateli o azyl a ekonomickými migranty. Žadatelé o azyl jsou ti, kteří hledají ochranu před nebezpečím, které jim hrozí v jejich zemi. Ekonomičtí migranti, s výjimkou těch selektivních, většinou trpí kvůli neexistenci jasných regularizačních kritérií, která je nutí žít mimo zákon. Často jsou nuceně odsunováni po detenci, která může trvat až 18 měsíců (limit nastavený Evropskou směrnicí). Na území Evropské unie se nachází více než 400 detenčních center. Evropské státy pravidelně organizují společné operace, při kterých hromadně sbírají migranty bez dokumentů, často pod záminkou zatýkání pašeráků lidí, jako operace Mos Maiorum v roce 2014. Odhaduje se, že od roku 2000 bylo utraceno 11,3 miliard EUR na nucené odsunutí milionů lidí z Evropské Unie.

Zároveň, vznik Schengenského prostoru v EU v roce 1995 doprovázelo uzavření vnějších hranic, jehož cena se odhaduje na 1.6 mld. EUR od roku 2005^[5]. Od roku 2005 jsou tato opatření spravována agenturou Frontex s neustále se zvyšujícím se rozpočtem (89 197 000 EUR v roce 2015). Tato agentura je pravidelně kritizována za kontroverze doprovázející její akce, s obzvláštním důrazem na absenci oddělení se zodpovědností za porušování základních lidských práv.

Nevládní organizace a HCR (High Commissioner for Refugees –vysoký komisař pro uprchlíky OSN)  často vystupují proti tomu, že tento postoj “nedobytné pevnosti” má negativní dopad na povědomí o potřebách migrantů a všeobecně snižuje respekt jejich práv. Tato četná omezení udělala z práva na azyl mechanismus na kontrolu migračních proudů. Na evropské úrovni nařízení Dublin II umožňuje žádat o azyl pouze v jedné zemi EU, a uvádí, že uprchlíci mohou být posláni zpět do první země EU, kde tuto žádost vznesli, čímž se země jižní Evropy dostaly pod nepřiměřený tlak. V roce 2014 do EU dorazilo 627 700 žadatelů o azyl, a byli rozděleni velice nerovnoměrně mezi členské státy, z nichž každý má svůj proces zpracování žádostí o azyl.

IV.                Odpověď Evropy na humanitární krizi

Ani za strašlivou cenu zvětšujícího se počtu ztroskotaných lodí evropští lídři nepřinesli žádnou zásadní změnu v jejich postojích, které zaujímají v různých stupních přístup “sekuritizace” ^[6] k problematice imigrace, což vede k bezpečnostním a vojenským reakcím, které jsou zcela nepřiměřené této humanitární situaci. Někteří dokonce dovedli svůj cynismus do toho bodu, že kritizovali záchranné námořní operace, protože prý podporovaly uprchlíky v tom, aby do EU cestovali. Kvůli tomuto nedostatku evropské solidarity byla italská operace Mare Nostrum, která zachránila více než 150 000 migrantů v období mezi říjnem 2013 a listopadem 2014, nahrazena Operací Trident, kterou vede Frontex a není tak ambiciózní v ohledu zachraňování lidí, ale zato se soustředí na dohled.

Evropská rada svolaná 23. dubna, poté co došlo k nejhorší lodní havárii na hranicích Evropy (zemřelo přes 900 lidí), také očekávání nenaplnila. Soustředila se na pašování lidí, aby ubrala ještě víc z povinností EU; ztrojnásobila rozpočet Frontexu aniž by změnila jeho nařízení, která momentálně neumožňují aktivní záchranná opatření; ^[7]posílila spolupráci mezi zeměmi cílovými nebo transitními zeměmi a riskuje další ohrožení práv migrantů… ve zkratce posiluje iluzi, že můžeme ukončit masakr ve Středozemním moři beze změny mentality “nedobytné pevnosti.”

Návrh Evropské komise na nápravu selhání nařízení Dublin II - zavedení povinných kvót na přijímání uprchlíků - byl smeten ze stolu poté, co ho odmítlo mnoho členských států.  Přestože příval uprchlíků v létě 2015 vedl k některým nadějným opatřením (především moratorium odsunů do Sýrie ze strany Německa), není v dohledu žádné trvalé řešení, jak skoncovat s úmrtími ve Středozemním moři. Ještě větší počet migrantů a imigrantů, kteří nesplňují podmínky pro udělení azylu, platí cenu zdráhavého a nespravedlivého přístupu k otázce uprchlíků, protože prioritou se stává vracení odmítnutých žadatelů o azyl.

V. Doporučení

V. 1. Bezpečnostní opatření

V. 1.1. Správa hranic: Humanitární priorita

Jakkoliv efektivní budou opatření týkající se důvodů, proč lidé opouštějí svoje rodné země, zcela určitě nezpůsobí okamžitý konec současného proudu migrantů. Nyní je neodkladnou nezbytností opustit bezpečnostní mind-set, kterým se řídí politika kontroly hranic, a nahradit jej přístupem, který respektuje základní lidská práva. Hlídačský přístup Frontexu musí být jednou pro vždy opuštěn a to rozpuštěním agentury nebo zásadní změnou její role a je nutné začít s rozsáhlými námořními záchrannými operacemi, které by též předcházely haváriím lodí. Také je urgentně zapotřebí skoncovat se zvykem “přemísťovaní” hraničních kontrol do zemí, které nedodržují základní lidská práva.

V. 1.2. Garance legálního přístupu do EU

Šikana a vojenská opatření s cílem odrazení lidí od migrování do Evropy jasně selhala, jelikož migrace je často je odpovědí na instinkt přežití stavu nouze, kterou nemůže žádné posílení hranic utlumit. Dále, uchylování se k zločineckým sítím pašeráků, což se dnes ve světě běžně děje, je výsledkem extrémně restriktivní migrační politiky. Z toho vyplývá, že jediný způsob jak migraci přes moře je poskytnout snazší přístup do Evropy legálními cestami. Úmrtí způsobené současnou migrací by mohla být radikálně snížena masovým vydáváním humanitárních víz lidem, prchajícím z politicky nestabilních zemí nebo sužovaných válkou. S ohledem na migranty, kteří nespadají pod definici Ženevské konvence, je nutné umožnit dostupný přístup do EU, co nejrychleji ve spolupráci se s tranzitními státy a zeměmi ze kterých migranti vyrážejí, aby lidé ani nezvažovali spoléhání se na zločinecké sítě. V dlouhodobém horizontu je třeba vést diskuzi o zavedení oblastí volného pohybu, vztahu mezi cílovou zemí a zemí původu a o metodách, které zajistí jak právo na pohyb, tak ochrání sociální model cílové země.

V. 1.3. Znovu vrátit význam politickému azylu

 Až na vzácné výjimky v Západní Evropě, se stal azyl nástrojem na kontrolu migračních proudů. Navrácení významu této ideji je možné pouze znovu obnovením myšlenky Ženevské konvence, zajištěním, že žádosti o azyl budou vyřizovány spravedlivě a individuálně. To zahrnuje I zavrhnutí seznamu “bezpečných zemí původu”, jelikož lidé z těchto zemí nemají takřka žádnou šanci, že azyl dostanou.^[8] Také je potřeba zavést zásadní opatření, která by migrantům zajistila důstojné přijetí, což zahrnuje I stálou přítomnost přijímacích center, která mohou být otevřena v případě nutnosti. Zároveň, Evropská komise musí aktivovat směrnici z roku 2001 “Dočasná ochrana,” která ještě není v platnosti, přestože by zajišťovala uprchlíkům ochranu za jediné podmínky - že pocházejí ze země, kde je závažná humanitární krize.

V. 1.4. Sjednocení zdola

Sjednocení evropské azylové politiky by mělo být provedeno pouze zdola, ať už to znamená přijímací procedury, čekací lhůty nebo práva poskytnutá žadatelům. Koncentrace uprchlíků v tranzitních zemích jižní Evropy vyžaduje rychlou akci k jejich spravedlivějšímu rozdělení. Systém povinných kvót navržený Evropskou komisí a některými konkrétními hlavami států nepočítá s realitou migračního pohybu. Lepší by bylo založit rozmísťování na osobních preferencích, ať už z důvodů rodinných nebo pracovních, a zavést solidární finanční systém na podporu zemí s nejvyššími počty žadatelů ^[9]. Dohoda Dublin II musí být odvolána, aby došlo k “Obrácení současné logiky tím, že se umožnížadatelům o azyl vznést svoji žádost v jakékoliv zemi EU dle jejich volby” ^[10]

^[11][12], jak prohlásil Speciální zpravodaj lidských práv migrantů. 

V. 1.5. Migrační politika ukotvená v zákoně

Ačkoliv je klíčové zachovat specifickou povahu práva na azyl, tak je také neméně důležité zajistit základní práva všem migrantům, s důrazem na ty v neobvyklých situacích. Za tímto účelem by Úmluva Organizace spojených národů o ochraně všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin mohla poskytnout dobrý základ pro alternativní migrační politiku. Tento text byl přijat Valným shromážděním OSN a ratifikován 47 státy, z nichž žádný není průmyslovou zemí a popisuje krok za krokem každý aspekt cesty migranta jako pokus uplatnit lidská práva zakotvená v mezinárodním právu. Dále evropské země musí vyvinout jasná kritéria, jak zacházet s imigranty, kteří nejsou uznáváni jako uprchlíci, s cílem ukončení právního vzduchoprázdna ve kterém žijí miliony lidí bez právního statusu, a proto musí žít jako ta nejnižší třída (viz sekci V. 3.1)

V. 1.6. Proti konceptu imigrace jako nástroje

Základní aspekt moderní migrační politiky je zabránění tomu, aby byla využívána jako nástroj ekonomického zisku cílových zemí, jak ji dnes obhajují evropské instituce. Z pohledu zaměstnavatelů je samozřejmě co slavit, v některých zemích jako je Německo, které usnadňuje vstup na trh práce. Takový přístup je však částečně zodpovědný za “selektivní imigraci”, která způsobuje nebezpečný odliv inteligence z jižních zemí. Alternativní přístup by bylo usnadnění vstupu a výstupu mezi cílovými zeměmi a zeměmi původu, takže znalosti a zkušenosti nabyté v cílové zemi by mohly být využity v zemích původu. S ohledem na vysoce kvalifikované migranty (kteří, poté co emigrují, můžou způsobit určitou škodu méně rozvinutým zemím), by měly být vytvořeny finanční pobídky k uzavírání partnerství se zeměmi původu, aby motivovaly migranty k návratu do svých rodných zemí.

V. 2 Strukturální opatření

V. 2.1 Přestat podporovat místní nestabilitu

Skoncování s nesnesitelnou humanitární situací, která je kořeny současné migrační vlny, vyžaduje přestat podporovat konflikty ve světě ze strategických nebo ekonomických důvodů. Není náhodou, že více než polovina žadatelů o azyl z prvního pololetí roku 2015 pochází ze zemí, kde je chronická nestabilita přímým či nepřímým výsledkem západních vojenských intervencí. Místo vedení války z takzvaných humanitárních důvodů musí EU a její členské státy používat diplomatický přístup, který by silně zdůrazňoval dialog, mír a demokracii. Také musí poskytnout veškerou nezbytnou podporu při budování státu pro “zkažené”, a také respektovat svrchovanost dotyčných zemí, vůli jejich lidu a mezinárodní právo.

V. 2.2. Vývoj a pomoc Jihu

Základní právo na pohyb musí jít ruku v ruce s právem nebýt nucen utíkat před bídou. Nicméně bychom se pletli, pokud bychom vnímali výpomoc s rozvojem jako nástroj na kontrolu migračních proudů. Nejen protože neredukují imigraci dost efektivně, ale hlavně protože emigrace sama o sobě může být zdrojem rozvoje Jihu ve smyslu převádění soukromých peněz, částku, která by zdaleka převyšovala pomoc Západních zemí. Toto musí být tudíž úkol sám o sobě, a musí být radikálně přepracován, aby povzbudil nezávislý vývoj, který nebude založen na zájmech Západu, a bude navržen k dlouhodobému prospěchu místní ekonomiky a lidu s veškerou snahou a zahrnutí tohoto lidu. Ustanovení, která činí znovu přijímání odsunutých migrantů podmínkou pro pomoc, musí být okamžitě zastaveny. Takové opatření by zjevně bylo bezvýznamné, pokud nedojde I k ukončení dravých obchodních politik Západních zemí, obzvláště tlak na snižování cel a vykořisťování zdrojů rozvojových zemí. 

V. 3. Integrace uprchlíků a imigrantů

V. 3.1 Rovná ekonomická a společenská práva

Ať už je to záměrné nebo ne, jakékoliv opatření, které přispívá k vytvoření dvou stupňového trhu, jednoho pro občany státu a druhý pro nově příchozí, pomáhá zdůraznit fenomén “vnitřního offshoringu” za účelem zisku. Tyto postupy, ať už oddalování práva uprchlíků pracovat, udělování “národnostní zvýhodnění^[13] ve smyslu zaměstnávání nebo deportování cizinců bez povolení k pobytu nebo nucení imigrantů pracovat “pod cenou.” Toto stahuje dolů životní podmínky všech zaměstnanců. Jedině přístup založený na rovných ekonomických a společenských právech je cestou, jak uchránit společenské modely přijímajících zemí. Proto je důležité poskytnut žadatelům o azyl povolení k práci hned, jak je jejich případ otevřen. Aby nedošlo k rozštěpení pracující třídy, musí být podniknuty všechny možné kroky k usnadnění integrace nově příchozích do stávajících místních organizací, což znamená, že organizace samy musí brát v potaz specifické požadavky nově příchozích.

             V. 3.2. Politická rovnost

Umožnění imigrantům získat občanství, pokud si to přejí, je nezbytné opatření, samo o sobě však nedostačující, obzvláště pro imigranty, kteří v dlouhodobém hledisku plánují vrátit se do své rodné země. Uznání rovných a plných politických práv jejich založením na místě pobytu a ne na státní příslušnosti by mohlo být obohacující cestou hodnou prozkoumání. Návrh předložený četnými organizacemi napříč Evropou ve prospěch vzniku Evropského občanství založeného na místě pobytu a ne národnosti, které by dávalo politická práva komukoliv, kdo bude schopný prokázat několikaletý pobyt na území EU, by mohl být odpovědí na otázku rovných práv. Toto by také přineslo změnu pohledu na občanství, vznikem společného vědomí původu ze společného přání vytvořit společnost ne na nahodilých vlastnostech jako je národnost nebo místo narození.

V. 3.3. Boj proti xenofobii

Vlády musí převzít odpovědnost za vytvoření harmonických vztahů mezi nově příchozími a starousedlíky a nenechávat to na dobrovolnících. Dále je nutné neoblomně udeřit na rasismus, obzvláště na jeho nezákonné projevy, aby se uvolnilo sociální napětí a zacílit na změnu převážně negativního pojetí migrantů v Evropě. V kontextu přijímací politiky toto zajišťuje nově příchozím to, že nebudou odhozeni do ghett; - a do potencionálně výbušných situací. Mimo humanitární a morální otázky, je důležité zdůraznit společenskou cenu rozdělování pracovníků. Proto levicová hnutí a dělnické organizace - v zemích se silnou odborovou tradicí - jsou v dobré pozici ke zdůraznění společného zájmů, které můžou sjednotit migranty a starousedlíky v boji proti neoliberálnímu systému.

Slovníček:

Migrant: je osoba, která dobrovolně opustí svoji rodnou zemi a cestuje do jiné, bez ohledu na důvod odchodu. Tato osoba se stane imigrantem v okamžiku, když se usadí v jiné zemi.

Žadatel o azyl: osoba, která žádá o uznání statutu uprchlíka podle Ženevské konvence.

Uprchlík: “Osoba, která kvůli odůvodněnému strachu z pronásledování kvůli své rase, náboženství, národnosti, členství v určité sociální skupině nebo politickému názoru, je mimo zemi svého původu nebo trvalého pobytu a není schopen si kvůli strachu užívat ochrany této země nebo kvůli strachu se do této země vrátit.” (Článek 1 Ženevské úmluvy).

“Ekonomičtí” migranti: kategorie migrantů, jejichž důvod k odchodu není hrozba persekuce zahrnutá v Ženevských konvencích. Tato definice je kritická, protože v mnoha situacích se jedná o směs obou.

Migranti bez dokladů: kategorie migrantů, kteří nemají povolení k pobytu v cílových zemích.

Zjistěte víc:           

-          Vysoký komisař OSN pro lidská práva: ohchr.org

-          Vysoký komisař OSN pro uprchlíky: hcr.org

-          Ženevská úmluva z roku 1951 o Statutu uprchlíků unhcr.fr/4b14f4a62.html (FR) a

unhcr.org/protect/PROTECTION/3b66c2aa10.pdf (EN)

-          Mezinárodní úmluva z roku 1990 o ochraně všech migrantů a jejich rodin: ohchr.org/FR/ProfessionalInterest/Pages/CMW.aspx (FR) a www2.ohchr.org/english/bodies/cmw/cmw.htm (EN)

-          MIGREUROP network, pozorování kritizující “Evropskou pevnost”: migreurop.org

-          The Migrants Files, společenství novinářů, které si dává za cíl vyčíslit lidskou a finanční cenu “Evropské pevnosti: themigrantsfiles.com

-          Frontexit, kampaň za respektování lidských práv na vnějších hranicích EU: frontexit.org

Přeložil: Andrej Bóna (SDS), člen SPED

^[1]  největší množství přichází ze Sýrie, a potom z Afganistánu a Eritrei.

^[2]  viz slovníček podtržených termínů

^[3]  Vanderstappen, Céline, "L’ Agenda européen en matière de migration à la lumière des droits humains", June 2015, cncd.be

^[4]  Mezinárodní organizace pro migraci, 1. Září 2015

^[5]  themigrantsfiles.com

^[6]   V mezinárodních vztazích, výraz „sekuritizace” popisuje proces, v němž je referenční objekt záměrně zveličován jako hrozba za účelem ospravedlnění vlastní politiky

^[7]  Kingsley, Patrick, and Traynor, Ian, “EU borders chief says saving migrants' lives 'shouldn't be priority' for patrols”, The Guardian, 22. duben 2015

^[8]  Toto je případ Kosova, druhé na seznamu počtu žadatelů o azyl (15.9% 1. Září 2015), hned po Sýrii, kvůli katastrofální bezpečnostní a ekonomické situaci

^[9]  Vanderstappen, Céline, loc.cit.

^[10]  Zpráva zvláštního zpravodaje o lidských právech migrantů: “Spoléhání se na mobilitu než na generaci: odezva na regionální studii správy vnějších hranic EU a jejího dopadu na lidská práva migrantů”, 8. května 2015,  A/HRC/29/36

^[11]daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/G15/092/49/PDF/G1509249.pdf

^[12]   

^[13]  Národnostně zvýhodnění dostávají práci na úkor stejně kvalifikovaných cizinců