• Piráti v Berlíně – K úspěchu Pirátské strany v berlínských volbách do zemského parlamentu

  • Horst Kahrs | 08 May 12 | Posted under: Germany , Elections
  • Kdokoli se pokouší cosi říci o úspěchu a dalších vyhlídkách Piratenpartei (Pirátské strany) v Německu, vstupuje na nejistou půdu - protože v německém stranickém terénu je to nový fenomén, který se od jiných stran liší a v současnosti nabízí příležitost k rozličným politickým náhledům. Piráti jsou zkrátka těžko uchopitelný, nestálý fenomén - nedá se vyloučit, že se do příštího Bundestagu dostanou, ale stejně tak se nedá vyloučit, že jejich velký voličský úspěch v Berlíně zůstane výjimečnou událostí a že v žádném z příštích parlamentů nebudou.

    Piratenpartei Deutschland - "Piráti" - byli založeni 10. září 2006 v Berlíně. Jejich vzorem byla Piratpartiet, založená ve Švédsku v roce 2006. Piráti sami se považují za "součást mezinárodního hnutí pro spolupodílení se na formování  informační  společnosti, které popisují  jako 'digitální revoluci‘.1 V lednu 2008 se poprvé účastnili zemských parlamentních voleb. V roce 2009 dostali Piráti ve volbách do Bundestagu 2.0% platných hlasů. Mezi 18 – 24letými byl však jejich podíl 9% (ženy 5%, muži 12%); také mezi 25 - 34letými muži překonali stanovenou hranici 5% s celkem 6%.

    V zemských parlamentních volbách 2010/2011, zůstali Piráti výrazně pod stanovenou hranicí 5% a zřídkakdy dostali více než 2%. Naproti tomu v Berlíně získali téměř přesně pět roků po založení své strany 8.9% a dosáhli tak poprvé zastoupení v parlamentu.

    Odkud se v Berlíně vzali voliči pro Piratenpartei? Lze rozeznat tři skupiny voličů, kteří již dříve volili strany "outsiderů"; voliče ze středo-levého reformního spektra, složeného z SPD-Grüne-LINKE (SPD-Zelení-Leví), kteří tvoří dohromady zdaleka největší skupinu; a navíc malou skupinu voličů z liberálně-konzervativního spektra. Dva z pěti hlasů pro Piráty přišly od stran zastoupených v berlínské poslanecké sněmovně; tři z pěti poskytly osoby, které předtím nevolily žádnou ze stran v poslanecké sněmovně zastoupených. Mezi muži pod 35 let dosáhla strana 21% a 12% mezi ženami stejného věku. Nadprůměrné byly rovněž výsledky, kterých bylo dosaženo u lidí mezi 35 – 45 lety. Piráti se dostali nad průměrné výsledky u diplomovaných lidí s vyšším vzděláním (10%). Podobně byly nad průměrem podíly mezi dělníky (11%) a odborově-organizovanými dělníky (14%), mezi zaměstnanci (10 %), samostatně činnými pracovníky (14%) a mezi nezaměstnanými (13%).

    Piráti nejsou programová strana v klasickém smyslu. Jejich politickou dynamiku nelze odvodit z jejich požadavků. Piráti jsou výtvorem kulturních společenstev z internetu, jsou politickým pokusem zvýšit prostřednictvím kultury těch, kteří „jsou na internetu doma“, vnímavost vůči určitým konfliktním oblastem politického systému a reformovat tak vztah mezi politikou a občany. Celkově jsou Piráti reprezentováni kulturními osobnostmi, které byly po dlouhou dobu vylučovány a vysmívány. Spojují lidi z různorodých politických táborů. To, co je sjednocuje, je změna způsobu práce a každodenní používání internetu. Intenzivní a autentické používání internetu je spojeno s organizačními principy, jako je transparentnost, spoluúčast a rovnost.

    Piratenpartei se podařilo v Berlíně uspět v rozsahu, který značně přesahuje její původní kulturní prostředí; získala hlasy od občanů, kteří nikterak nemohou být považováni za lidi, kteří „jsou na netu doma“,  nebo se na něm alespoň orientují. Jádrem volební kampaně Pirátů byl útok na zavedený způsob fungování politického systému, na způsob politiky. Piratenpartei nastolila jako téma samotný demokratický způsob chování.

    "Piráti mluví se svými voliči jednoduše, právě tak, jako spolu hovoří normální lidé v každodenním životě. Tím se odlišují od stálé politické scény ".2 Je snad politika tak obtížnou záležitostí, aby musela být ženám a mužům "zprostředkovávána" prostřednictvím agentur a komunikačních profesionálů? "Naopak… Úspěch Pirátů spočívá méně na internetu a mnohem více na tom, čeho může být internetem dosaženo: může být navázáno přímé spojení " (Lobo). Piráti se nelekají diletantství: "Nemám o tom ponětí, ale budu se tím zabývat. V jazyce každodenního života je tato věta nejpoctivější a nejkonstruktivnější věcí, kterou kdo může v odpovídající situaci říct. Mimo Piratenpartei je to nepředstavitelné" (Lobo). Přiznaná neznalost získává více sympatií a osvědčuje se dokonce i jako kompetentnější, než neznalost, která je nakonec odhalena. "Protest" voličů Pirátů směřoval "proti ritualizované strojenosti politiky, jejíž komunikace byla podle úsudku mnoha občanů zmenšena na talkshow, krátké promluvy, které vypadají dobře v televizi a na  tiskové zprávy, které patří k nejprázdnějším textům, jaké byly od objevu Voynichova rukopisu napsány ".3

    Existují hlavně tři společenskopolitické oblasti, kterými se Piráti ofenzivně zabývají: utopie řádu, založeného na svobodném vědění (nebo u nás používaný termín 'svobodě informací' – pozn. editora), skutečná občanská práva a demokratické postupy.

    Pro Piráty "demokratizace demokracie" znamená především: problémem není demokratický systém jako takový, ale způsob, jakým je aktuálně provozován. Základním projektem Pirátů je  "vývoj nových forem politické participace jako odpověď na doutnající krizi zastupitelské demokracie".4 Vedle požadavků na přímější demokracii a nekonvenční formy spoluúčasti se do centra pozornosti dostává technologická podpora procesu, která zahrnuje dobře známá klíčová slova jako „veřejný přístup k informacím“ a „kontrola vlády veřejností“. Ještě důležitější je však vlastní práce Pirátů na projektu transparentní (tekuté) demokracie nebo transparentní zpětné vazby. Jedná se o experimentální software pro participaci, kterým se má otevřít cesta pro požadavky a postoje v rámci širokého procesu participace, jenž přesahuje rámec parlamentu. Ústřední myšlenkou tu je realizace principu delegace hlasovacího práva a "váženého hlasu". Každý člověk by se měl sám rozhodnout, nakolik chce být pouze informován a nakolik se chce sám účastnit.

    Piráti přitom zpochybňují dva principy stávajícího stranického systému: model, ve kterém strany zastupují obecné zájmy celých vrstev obyvatelstva; a model "identické organizace, kterým se mají integrovat rozličné oblasti politických vyjednávání pod jednotný program, který by byl pokud možno bez rozporů": "Členové Piratenpartei se představují jako ti, kdo jsou přesvědčeni, že různorodost názorů a vzájemné sledování postojů prostřednictvím sítě jsou nejlepšími prostředky pro vypracování politické strategie".5 Některé skutečnosti tak podporují názor, že Piráti přitáhli nespokojené voliče nejenom proto, že jsou stranou novou, ale také proto, že jsoustranou jinou.

    Druhou ústřední oblastí Pirátů v digitalizované společenské komunikaci je podpora informační integrity a sebeurčení proti státnímu sledování a represi. Výchozím bodem je základní právo na informační sebeurčení, vytvořené v osmdesátých letech Spolkovým ústavním soudem. Tato tradice se nově stává výbušnou kvůli konfliktům kolem internetové cenzury, boji proti zadržování dat, elektronické úhradě finančních výkazů atd. Obava o "zachování občanských práv a svobod" zahrnuje rozdílné postoje. V současnosti jsou zastánci "opouštění soukromí" („post-privacy“) ve stranické menšině. Zda a jak bude tento konflikt dále rozehráván, bude mít pro další rozvoj Piratenpartei větší význam než výsledek této debaty.

    Otevřený zdroj, otevřený přístup, bezplatná kultura, informační svoboda (doslova: svobodné vědění – freedom of knowledge) - to jsou na internetu ústřední koncepty nového řádu, které se staly obchodní značkou Pirátů. Jádrem tohoto konceptu jsou podmínky přisvojování, těsně související s otázkami autorských a patentových práv.

    Ani tu není pozice Pirátů sourodá. Jedni zdůrazňují hlavně "svobodu podmínek produkce“, ale drží se základního myšlení ohledně autorského práva a peněžních úhrad. Další postoj se dovolává principu "bezplatného sdílení znalostí a informací", jako společného dědictví lidstva a odmítá "duševní vlastnictví", autorské právo nebo vlastnicky orientované softwarové patenty. Produkty tvůrčí práce jsou chápány jako výtvor společenství. 

    Kolem tohoto bodu se mezi Piráty odehrávají pravděpodobně nejvíce vzrušující spory, ve kterých operují s "komunismem 3.0". (Tohle přeložit neumím. MF) Od osmdesátých let se s objevením internetu vede zápas o přivlastňování v oblasti vědění.

    Ve skutečnosti je vzhledem k vyvlastnění oblasti vědění a kultury velkými společnostmi, jakými jsou Microsoft, Google a Apple, ústřední otázkou budoucího vývoje společenských vztahů v komunikacích, "zda se v oblasti vědění prosadí vlastnické, komerční zhodnocování nebo představa volného obecného přístupu k vědění" (Paetau). Piratenpartei vznikla se silnou orientací na myšlenky společenství a důrazem na tento stěžejní bod sporu rozvinula svůj vliv.

    V myšlenkách o společenství se uplatňují dva základní výchozí principy "Pirátského života": představa volné tvorby sítě, volného spolčování v té nebo jiné skupině a představa obecných (společných) statků, těch výtvorů, které jsou nebo by měly být společné všem. V oblastech, jako je vzdělání a vědění, genetika a biologie (osivo) nebo veřejná infrastruktura (voda, energie), již Piráti ukázali svou organickou schopnost zapojovat se do politických konfrontací a hnutí. V berlínské volební kampani sehrály " tuto roli kulturních mostů k "tvrdým" tématům ostatních stran další "obecné statky“: příjem, bydlení a doprava. Se základním příjmem a bezplatnou místní dopravou zformulovali Piráti přiměřené politické požadavky, které po společenském řádu požadují, aby poskytoval a ochraňoval základní obecné statky. Takové požadavky odpovídají socializaci a způsobu práce a života části těch, kdo se narodili v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století: vysoká míra flexibility pokud jde o práci, pracovní doba a bydliště vyžadují jisté základní podmínky, specifické obstarávání základních služeb. Požadavek na tyto obecné statky tak vychází z „dialektiky sociální nejistoty": Nejisté podmínky práce a života jsou zažívány jako normální záležitost; starý svět sociálního státu zaručených zaměstnaneckých práv, získávání sociálního zajištění prostřednictvím práce, se stal světem cizím, vzdáleným a nedosažitelným. V nejistotě nebo flexibilitě je ohromný potenciál pro autonomii a sebeurčení, ale také silný tlak na kompenzaci materiální, sociální a psychologické zátěže, vznikající z přepracování, nepravidelného příjmu a neomezené disponibility. Aby mohla být překonána pokračující transformace světa práce a života bez dramaticky narůstajících společenských (sociálních, zdravotních) nákladů, bude nezbytné získat možnost přístupu k určitým obecným statkům. Základní příjem se více hodí k částečným kompromisům, než letité domáhání se požadavků na sociální zabezpečení sociálním státem. Člověk nechce od státu a od společnosti víc než tyto obecné statky; o zbytek se může každý lépe postarat sám. Spolu s liberálně libertariánskou představou individua a společnosti směřuje spojení liberalismu a socializmu u Pirátů k budoucí digitální komunikaci, která současně nabízí vysokou kapacitu pro připojení dalších společenských oblastí. Jejich koncepce zde působí jako sociálně liberální síla v pozitivním smyslu.

    Ptát se na otázku budoucnosti strany je příliš brzy. Další vývoj Pirátů bude určován rozporem: Piráti pocházejí ze světů internetu a vystoupili proti omezenosti institucionalizovaného politického světa. Všechny strany jsou nuceny s Piráty vycházet. Jelikož za Piráty leží kulturní společenství, jehož hranice lze těžko obsáhnout, nebude možné použít strategii neoblomného vylučování, spíše bude nutné na témata, jež předkládají: politika po síti, participace, digitální komunikace a sociální stát, pozitivně reagovat.

    Jaké místo Piráti zaujmou a jak se prosadí v zápase o politiku přerozdělování? Odpověď pravděpodobně rozhodne o jejich budoucnosti. "Podílení se" a "obecné statky" nejsou natolik tvrdou politickou měnou, která by sama mohla voliče uspokojit. Jednou ze slabin Pirátů je navíc to, že předpokládají existenci obecných statků, ale neuvažují (ještě) o tom, jak mohou být vyprodukovány.

    V tuto chvíli bude pro další vývoj Pirátů rozhodující otázkou, zda a jak se oblasti konfliktů a problémů, kterými se zabývají, budou prosazovat jako nezávislé konflikty. Politika po síti v podobě občanských práv a také demokracie, jsou osou společenských konfliktů, dělicí čarou, kterou vede politická věda mezi libertariánskými a autoritářskými hodnotovými systémy. V německém stranickém systému jsou vlastně tyto póly obsazené. Piráti mohli být tudíž úspěšní jen proto, že "zavedené strany opominuly včas uchopit tematiku digitální revoluce a jejích problémů",6 anebo přiznaly, že tento rostoucí kulturní svět je jim zcela cizí a lhostejný. Vedlo to ke stranicko-politickému vyloučení všech, kdo patří ke "společenství bez hranic", pro něž je politika po síti v jejich politických preferencích rozhodujícím činitelem. Tato mezera byla vyplněna Piráty; je to vnímáno jako legitimní politická reprezentace tohoto společenství. Mezeru budou schopni stále ještě v dané chvíli vyplňovat, neboť zavedené strany nemohou pomocí rychle schválených rozhodnutí jednoduše své chyby napravit. 

     

    Poznámky

    1. Oskar Niedermayer, "Erfolgsbedingungen neuer Parteien im Parteiensystem am Beispiel der Piratenpartei Deutschland", v: Zeitschrift für Parlamentsfragen, č. 4/2010, str. 842.
    2. Sascha Lobo, "Wo der Piratenschatz wirklich liegt" - http://www.spiegel.de/netzwelt/netzpolitik/s-p-o-n-die-mensch-maschine-wo-der-piratenschatz-wirklich-liegt-a-787354.html, September 21, 2011, str. 3.
    3. tamtéž
    4. Felix Stadler, "Demokratie jenseits der Repräsentation", v: ak – analyse und kritik, č. 565, 21. října, 2011, str. 3.
    5. tamtéž
    6. Niedermayer, n. u. m., str. 851.


Related articles