• Levicová strategie

  • Bob Jessop | 30 Apr 12 | Posted under: Theory
  • Konjunktivní analýza[1] je užitečná v mnoha oblastech, ale obzvláštní teoretický a praktický význam má pro kritickou politickou ekonomii a levicovou strategii. Neboť provozování politiky jako "umění možného" silně závisí na správné konjunktivní analýze a v praxi ji uskutečňují nejúspěšnější politické síly. Její ústřední role pro levicovou politiku je zjišťována v analýzách Marxe a Engelse, Lenina, Luxemburgové, Trockého, Otto Bauera, Gramsciho, Mao Ce-tunga, Althussera, Poulantzase, Stuarta Halla  a řady dalších.

    Pro Lenina byla ústředním bodem politické analýzy a boje konkrétní analýza konkrétní situace (1920: 165) zaměřená na korelaci sil. A pro Althussera je konjunktivum – tj. „přesná rovnováha sil, protikladů předurčujících stav v jakémkoli daném momentu, v němž musí být použito politické taktiky -, klíčovým konceptem marxistických politických poznatků" (1970: 311).

    A důkladná konjunktivní analýza (analýza příležitosti ke spojení) závisí na: (a) vhodném uskupení konceptů umožňujících posun od základních strukturálních rysů k bezprostředním strategickým záležitostem; (b) časoprostorové perspektivě boje, která definuje konjunktiv (zájem o spojení); (c) jasném výčtu střednědobých a dlouhodobých cílů, podle nichž by se měla řídit strategie a taktika v aktuálním okamžiku; a (d) eticko-politických závazcích, které stanovují hranice pro přijatelnou akci v určitém kontextu na základě toho, že účel vždy neospravedlní jakékoli prostředky. Navíc, protože vlastní strategie závisí na pravděpodobných reakcích dalších klíčových společenských sil, musíme brát v úvahu také jejich konjunktivní analýzu. Existuje tu prostor pro mnohé vzájemné ústupky, který se zmenšuje v obdobích relativní stability, jež podporují stabilní očekávání, ale v urgentních krizích, vyžadujících okamžitou akci, se naopak zvětšuje. Nejvíce dezorientují mnohostranné krize, které se v průběhu času stupňují do náhlé akutní fáze, a kladou na konjunktivní analýzu ty nejnáročnější požadavky.

    Takové analýzy vznášejí otázku periodizace, tj. identifikace kontinuity a diskontinuity v situaci akce, diskontinuit v kontinuitě a kontinuit v diskontinuitě a efektů rozpadu a zachování, které jsou způsobeny strategickými zásahy, jež mají změnit korelaci sil a dosáhnout společenské transformace. Čas může vstoupit do strategické kalkulace pěti různými způsoby: záznamy (kronikou), komentářem (podáním událostí), genealogií, chronologií, a periodizací.

    Záznam(kronika) je jednoduchý přehled událostí, které nastanou zároveň nebo které následují v čase jedna po druhé. Takový výklad nebo vysvětlení nevyžaduje přílišné úsilí, kromě nároků vyplývajících z kategorií použitých pro popis události (například stávka, demonstrace, zhroucení trhu, porážka ve volbách). Srovnání analýz vytvořených různými společenskými silami může poskytovat důležitý klíč k jejich selektivnímu vnímání, k událostem, které považují za důležité a ke kategoriím, jež pro jejich pojmenování nebo klasifikaci používají. Například přehledy o aktuální krizi v médiích hlavního proudu privilegují ekonomické události, politické změny a trendy v zadlužení státu - a mají sklon ignorovat její širší společenský dopad. Mohou poskytovat základ prokritikuideologie a zkoumání vztahů mezi mocí a věděním.

    Komentář(podání události) mapuje vybrané poslední události a síly z hlediska časové sekvence, s počátkem, průběhem a závěrem příběhu, který obsahuje příčinná a morální ponaučení. Neoliberálové například líčili, jak silně moc odborových organizací a sociální stát v sedmdesátých letech podkopávala ekonomický růst a volali po větším uplatnění trhu a omezení vlivu státu. Tea Party a hnutí Occupy Wall Street nabízejí někdy konvergentní, častěji však vzájemně se rozcházející komentáře k poslední krizi a dospívají k radikálně odlišným závěrům o vhodné reakci. Jejich koexistence je důležitým indikátorem aktuálního vztahu sil. Taková podání mají ve strategickém boji klíčovou roli, protože mohou zjednodušit složité problémy, identifikovat jednoduchá řešení, zapojit zdravý rozum a mobilizovat všeobecnou podporu. Komentáře nemusí mít vědeckou hodnotu a vskutku je jejich vliv často silnější v důsledku toho, co Spivak (1988) nazval strategickým esencialismem, který umožňuje vytváření koalic (dobrý příklad lze nalézt v Manifestu komunistické strany).

    Genealogie sleduje nestejnorodý původ různých elementů, které jsou později zkombinovány do koherentní struktury, jež je následně více či méně systematicky reprodukovaná. Příkladem je Marxův popis geneze kapitalistického způsobu výroby z mnoha individuálních procesů a událostí, jež umožňují konečný střet kapitalistů, vlastnících kapitál, s dělníky, kteří vlastní jen svou pracovní sílu. Genealogie musí hrát svou roli při sledování rozmanitých příčin krizí a při zjišťování potenciálních bodů rozvratů a demontáže.

    Chronologie popisuje rozvoj či posloupnost komplexních sledů jednotlivých událostí a procesů, které předkládá v jednotném časovém měřítku, jež slouží jako neutrální časomíra (například hodinový čas, geologický čas nebo společensky významné ukazatele jako jsou ekonomické nebo volební cykly). Zatímco kronika (záznam) uvádí empirické události, často bez ohledu na jejich konjunktivní význam, chronologie propojuje události a procesy způsobem post hoc, propter hoc, ve kterém minulost "vysvětluje" současnost z hlediska více nebo méně komplexních řetězců akce a reakce. Chronologie jsou často prvními kroky při vytváření periodizací, ale nemohou korektní periodizaci nikdy nahradit. 

    Periodizace uspořádává akce, události nebo období z hlediska vícenásobných časových horizontů (například událostí, trendů, longue durée; časového rámce ekonomické kalkulace oproti času politických cyklů) a zaměřuje se na jejich konjunktivní důsledky (jako specifickou směs omezení a příležitostí) pro různé společenské síly v průběhu různých časových horizontů a/nebo různých míst společenské akce. Spojuje jednu nebo více komplexních sérií historických událostí a procesů a zkoumá jejich nerovnoměrný vývoj napříč různými oblastmi společenské akce; a vysvětluje je z hlediska vazeb mezi výchozími příčinnými mechanismy. Její vysvětlovací rámec může podpořit komplexní komentář a také identifikovat uzlové body pro strategickou intervenci – průsečíky, kde rozhodná akce může přinést změnu. Neexistují žádné vzorová periodizace - jsou vytvářeny pro specifické účely a liší se strategickými postoji a zájmy těch, kdo je sestavují. Většina marxistických konjunktivních analýz počítá s etapami a kroky v třídním boji; jiné přístupy se mohou více zabývat jinými sestavami společenských sil.


    Strategický - relační přístup

    Konjunktivní analýza je běžná praxe v oblasti obchodu a ekonomiky, kde navazuje na investiční rozhodování, ekonomickou politiku, krizový management a interpretaci historie. To může být relativně mechanické cvičení založené na průsečíku procesů s odlišnými rytmy, například zásobovacích cyklů, pevných investičních cyklů, cyklů investic do infrastruktury a dlouhých vln technologické inovace a jejich vyčerpání. To umožňuje porozumět konjunktivům, založeným na mechanické interakci cyklů, vykazujících určité zákonitosti. Z tohoto hlediska konjunktivy především ovlivňují načasování rozhodnutí nebo volbu běžného postupu (včetně obvyklého krizového managementu), namísto toho, aby vyžadovaly pružnou volbu strategie a taktiky.

    Tento strukturálně orientovaný přístup může být rozšířen zařazením cyklů z dalších oblastí analýzy, jako jsou volební cykly, dlouhodobé výkyvy veřejného mínění, vzestup a pád velmocí vyvolávaný nadměrným imperiálním rozpínáním, a tak dále. Čím více cyklů je zahrnuto, tím více je konjunktivum předurčeno. K tomu dochází zvláště tam, kde nejsou cykly jednoduše mechanicky vrstveny, ale modifikují se ve vzájemné interakci - často nepředvídatelným způsobem.

    Zatímco předchozí analytický přístup je v první řadě orientován na pozorování historických trendů, které by mohly poskytovat informaci pro načasování rozhodnutí nebo pro volbu mezi předem danými politickými nástroji (například požadavky na keynesiánské anti-cyklické řízení), strategicky orientovaná konjunktivní  analýza umožňuje jak tvarování (životní) dráhy, tak jednání, které je na vzniklé cestě závislé. Při této závislosti je současnost orientována na minulost, tj. předchozí vývoj předurčuje další směřování. Metoda tvarování cesty začíná od aktuální situace a předpokládá více nebo méně otevřenou budoucnost. Znamená to, že společenské síly mohou zasahovat do aktuálních konjunktivů a aktivně je přeměňovat, aby tak vznikly nové možnosti. To zkrátka znamená, že společenské síly vytvářejí svou vlastní historii, nikoli však v podmínkách, které si samy vybraly. To je důvod, proč tak velmi záleží na správné konjunktivní analýze (viz níže).

    Úplná konjunktivní analýza přesahuje pouhé zkoumání koincidence a/nebo posloupnosti událostí a procesů, aby tak postihla nestejné, odlišující se strategické důsledky této "konjunkce", nebo aby se mohla vyrovnat s množstvím sbíhajících se procesů, akcí a události. Klíčovým rysem takového strategicko-relačního přístupu je zájem o zkoumání strategických možností, které specifická doba dává různým aktérům, identitám, zájmům, různým možnostem koalic, různým perspektivám akcí, různým strategiím a taktikám. Žádné období nenabízí stejné možnosti všem aktérům, identitám, zájmům, koalicím, strategiím, taktikám a neposkytuje akcím stejnou perspektivu a z tohoto důvodu může být pro jeden předmět analýzy potřebných dokonce i několik periodizací. To předem předpokládá angažovanost v politické akci, spíše než nezaujaté pozorování nebo od pozorovatele přinejmenším vyžaduje, aby přepínal mezi strategickými perspektivami specifických společenských sil, s jejich specifickými identitami, zájmy a politickými cíli. Z toho vyplývá, že koncepty strategie a taktiky musí být v jádru strategicko-relační analýzy období a především konjunkcí.

    Konjunktivní analýza může být posuzována z hlediska obvyklých zásad ověřujících vědeckou platnost, ale to je nedostatečný test její správnosti, nejen kvůli obvyklým tendencím k infikování vědeckého výzkumu mimovědeckými úvahami, které by bylo třeba podrobit zvláštní kritice, ale také proto, že se od konjunktivní analýzy očekává ještě něco navíc. V sázce je jejich správnost, tj. jejich schopnost identifikovat, co v daném konjunktivu potenciálně existuje a poskytnout solidní návod, jak prostřednictvím transformativní akce přeměnit tento potenciál ve skutečnost. Správnost tudíž závisí na hranicích stanovených objektivní povahou konjunktiv a na síle strategických perspektiv. Co je "správné" logicky (ve výkladu konjunktury) a chronologicky (ve smyslu předchozích rozhodnutí nebo zavedeného výkladu) má větší význam, než co je "pravdivé". "Správný" výklad může vytvořit své vlastní "efekty pravdy". Tudíž, parafrázujeme-li Gramsciho, "existuje mnoho rozdílností mezi konjunktivními analýzami [Gramsci píše o ideologiích], které jsou předem dané, racionalistické a chtěné a těmi, které jsou organické, tj. nabízejí spolehlivou objektivní analýzu z hlediska korelace sil a strategických perspektiv boje společenských sil, jejichž ideál a materiální zájmy reprezentuje" (viz také Lecercle 2006: 40 - 41).


    Dva konjunkturální analytici

     

    Významným a inovativním analytikem konjunktiv byl Antonio Gramsci (1891-1937), zejména v koncepcích, které zpracoval ve svých vězeňských zápisnících. Inspiroval také mnoho jiných, včetně řeckého komunistického myslitele, Nicose Poulantzase (1936-1979), který nabízí další významné náhledy na konjunktivní analýzu. Mnoho z Gramsciho analýz se týká konjunktiv, jejich strategických důsledků a nejvhodnějších strategických způsobů jednání. Gramsci dělal například velký rozdíl mezi revolučními strategiemi vhodnými pro "Východ" (kde byl stát despotický a občanská společnost ztuhlá) a "Západ" (kde státní moc spočívala na hegemonii obrňující se násilím a kde existovala jak občanská tak politická společnost). K jeho klíčovým konjunktivním a strategickým pojmům patří: poziční válka, pohybová (manévrovací) válka, nestabilní rovnováha sil, různé úrovně analýzy rovnováhy sil, intelektuálové, strany, vládnoucí blok, třídní svazky a mezinárodní konjunktiva.

    Poulantzas stavěl na rozborech Marxe, Engelse, Lenina a zejména Gramsciho, ale dovedl je k novým výšinám ve své analýze vzestupu fašismu a později zhroucení vojenských diktatur v Řecku, Portugalsku a Španělsku. Jeho klíčovým argumentem bylo, že zájmy nemohou být vymezovány bez zřetele k určité perspektivě akcí, tj. k řadě alternativ proveditelných v daném časoprostorovém kontextu. To vyžaduje analýzu objektivní situace a korelace sil, včetně svazků mezi významnými silami, jichž lze v různých fázích vyvíjející se situace dosáhnout. Tato analýza by měla stanovit, co je možné v daném časoprostorovém horizontu akcí a identifikovat strategie orientované v tomto horizontu na získání maxima možného – nepřesahovat své možnosti v podobě revolučního maximalismu, ani neupadat do poraženeckého fatalismu nebo pasivní podpory "menšího zla", ale spíše hledat, jak podpořit vznik šancí pro budoucí postup. Zatímco maximalismus může vést ke katastrofálnímu selhání, defétismus a politika menšího zla může vést ke všeobecné demobilizaci, demoralizaci a k obratu k individualistickým, privátním řešením.

    V jeho díle Fašismus a diktatura (1974) byly tyto poučky použity na analýzu procesu vzestupu fašismu, s následnými kroky v komplexní poziční a manévrovací válce. Poulantzas rozlišoval období z hlediska politicky dominantní síly, buržoazie či dělnické třídy (nebo existence nestabilní rovnováhy dané kompromisem) a široce koncipoval povahu jejich spojení s potenciálními spojenci v dalších třídách a ve státním aparátu. Zde a ve svých analýzách krizí diktatur zahrnul důsledky mezinárodní situace pro ekonomickou konjunkturu, třídní vztahy a rizika zahraniční intervence. Rozlišoval tak období a konjunktivy z hlediska toho, zda se v nich angažovala nebo mohla strategickou ofenzívu spustit buržoazie nebo dělnická třída, a zda by se to setkalo se s protiofenzivou nebo obrannými kroky. Správný výklad korelace sil byl rozhodující pro vyvarování se ofenzivních kroků ve fázi, kdy byla vhodnější obranná opatření, a naopak.

    První chyba je příkladně doložena v názoru Kominterny na hospodářskou krizi jako na dlouho očekávaný okamžik pro zahájení revoluční ofenzívy a v chybném závěru, že v této ofenzivě byla hlavním nepřítelem spíše než nacismus sociální demokracie. Tato chyba byla zčásti vyvozena ze zjednodušeného ekonomismu, podle něhož Velká hospodářská krize odsoudila kapitalismus ke zhroucení. Ohlédneme-li se zpět, Poulantzas vykládal konjunkturu odlišně. Trval na tom, že buržoazie si prostřednictvím vzestupu a upevnění fašismu podržela v třídním boji dominantní postavení. Po neúspěšné ofenzivě dělnické třídy v otevřené manévrovací válce v předcházejícím období, nastala fáze relativní stabilizace, než se buržoazie sama pustila do ofenzivy, aby rozbila organizační základy dělnického hnutí a zvrátila jeho dřívější hospodářské a politické zisky. Pochopila, že fašismus vyhovuje ofenzivnímu postupu buržoazie a zatlačuje dělnickou třídu do defenzívy. Nebylo to období konečného úpadku kapitalismu, ale období strukturální hospodářské krize předurčené dvojitou krizí hegemonie – ovlivňující hegemonii uvnitř vládnoucího bloku a nad lidovými masami - a všeobecnou ideologickou krizí, ve které Výmarská republika a její instituce ztratily legitimitu. Zavedení výjimečného režimu (fašistické diktatury) vytvořilo podmínky pro obnovení kapitalistické nadvlády a přípravu imperialistických válek.

    Co se týká demokratického přechodu v Řecku, Poulantzas (1977) argumentoval, že komunistické hnutí si muselo vybrat, zda dá přednost konsolidaci buržoazní demokracie nebo polarizaci sil v zájmu rychlého směřování k antimonopolnímu, demokratickému socialismu. Protože jeho vůdci očekávali plynulou, nepřerušovanou cestu od sjednocené fronty proti diktatuře k demokratickému socialistickému režimu, komunistická strana ignorovala potřebu pružné strategie, střídající obranné a ofenzivní kroky. Její nekompromisnost překážela růstu všelidového zápasu a zvýšila pravděpodobnost buržoazní protiofensivy a dokonce obnovení vojenské moci - danou zvláště přetrvávajícím posilováním kapitálu jak ve vnitrostátním, tak v mezinárodním měřítku.

    V obou případech Poulantzas argumentoval, že na hospodářské krizi záleží jen potud, pokud vymezuje konjunkturu třídního boje a přispívá k politickým krizím. Rozhodující je tu oblast třídního boje - nebo šířeji -- společenských vztahů. Tato analýza byla rozšířena do obecnějších poznámek o krizi státu (1976), ve kterých Poulantzas tvrdil, že obecné prvky krize - politické a ideologické, právě tak jako ekonomické - se v kapitalistických společnostech neustále obnovují. Neznamená to ale trvalou politickou krizi nebo trvalou krizi státu o nic víc, než trvalou krizi ekonomickou. Krize jsou spíše předurčeny zahuštěním obecných krizových elementů specifickými krizovými tendencemi a nahodilými událostmi, které se zkombinují, aby utvořily zřetelný konjunktiv s jejími vlastními příznačnými rytmy.

    Nicméně výskyt krize nevysvětluje výsledky - ty závisejí na korelaci sil a jejich příslušných strategiích. Analýza politické krize se tudíž nesmí jednostranně zaměřit na selhání politických institucí, ale také na zkoumání třídních vztahů. Neboť, podle Poulantzase, takové zkoumání zahrnuje krizi hegemonie uvnitř vládnoucího bloku, protože žádná třída nebo třídní frakce nemůže vnutit své "vedení" jiným částem vládnoucího bloku, ať už prostřednictvím jejích vlastních politických organizací nebo běžnými demokratickými cestami. To také ovlivňuje třídy, které poskytují podporu (například maloburžoazii), lidová uskupení a státní personál a odráží se na politické scéně. Třídy jsou totiž spojeny s krizí stranické reprezentace, tj. rozštěpením mezi různými třídami či jejich frakcemi a jejich příslušnými stranami. To vede ke snaze obejít politické strany a ovlivňovat stát přímo. Navíc se rozličné státní aparáty mohou pokusit zavést politický pořádek nezávisle na rozhodnutích z formálních mocenských kanálů. To může podkopávat institucionální a třídní jednotu státu a podněcovat rozštěpení mezi jeho horními a „dolními“ vrstvami, což vede k neposlušnosti, odporu a bitvám mezi různými složkami o prostředky a prioritu pro jejich partikulární požadavky.

    Tyto historické úvahy mají jasný význam pro aktuální konjunktiv. I dnes existuje závažná hospodářská krize, dosahující impozantní výše v severoatlantických ekonomikách a fiskální finanční krize různého rozsahu v mnoha státech. Nicméně na rozdíl od Výmarské republiky nejsou tyto krize, spojené s politickou krizí nebo krizí státu, podobně jako tomu bylo v americkém New Dealu. Nadnárodní vládnoucí blok není vážněji roztříštěný a finanční kapitál si udržel ve vedoucích státech a paralelních mocenských sítích své pevné postavení. Je to částečně způsobeno dřívějším a nadále pokračujícím selháváním schopnosti levicových sil odmítnout hegemonii neoliberalismu a částečně také postupným přizpůsobováním, ne-li  přímým osvojením neoliberálního projektu sociálně demokratickými stranami. To odráží dlouhou válku neoliberální ekonomiky, politických a ideologických sil o pozice, kulminující ve "Třetí cestě", jež poskytuje neoliberalismu stabilizační a podpůrné mechanismy; odráží to také oslabení všelidových sil prostřednictvím útoků na jejich ekonomické a politické organizace jak v privátních tak ve veřejných sektorech a částečné díky jejich integraci do způsobu života ovládaného financemi. V této konjunktuře, následující po krátkém období dezorientace, kdy neoliberální politický model ztratil svou přitažlivost, umožnila korelace sïl, aby se vládnoucí blok zotavil a aby se zmobilizovala státní moc natolik, aby ochránila v neoliberálních ekonomikách dominantní finanční akumulaci a umožnila dokončit neoliberální tržní projekt v Eurozóně. V této defenzivní fázi zápasu o demokratický socialismus je podstatnou věcí mobilizovat na obranu demokratických institucí, ať jsou jakkoli nedokonalé; vyvinout radikálnější a souzvučnou kritiku neoliberálního projektu; stavět na všeobecné nespokojenosti s politikou úspor mobilizováním starých i nových společenských hnutí; a pustit se do poziční války s cílem prosazovat kritiku buržoazní politické ekologie a podporovat globální solidaritu. Neboť aktuálně se v žádném případě nejedná o revoluční konjunkturu, aniž ovšem nastala chvíle pro fatalismus nebo politiku menšího zla. Klíčem k progresivní politice je spojit současný odpor k obnově akumulace pod panstvím finančního kapitálu s vedením dlouhodobé poziční války za demokratický socialismus, založený na solidaritě, udržitelnosti a globální spravedlnosti. To není úkol pro jednotlivou stranu, natož pro jednotlivce. Takový úkol vyžaduje nové kolektivní hnutí a spojení vícenásobných konjunkturálních analýz konkrétní situace ve specifických časoprostorových souvislostech.


    Odkazy

    Althusser, L. (1970) Reading Capital, London

    Gramsci, A. (1971) Selections from the Prison Notebooks, London

    Lecercle, J. J. (2006) A Marxist Philosophy of Language, Leiden

    Lenin, V.I. (1920) Kommunismus. In Collected Works, vol. 31. Moscow <1965>

    Poulantzas, N. (1970) Fascism and Dictatorship, London <1974>

    Poulantzas, N. (1976) Current transformations of the state, political crisis, and the crisis of the state, in J. Martin, ed., The Poulantzas Reader: Marxism, Law and the State. London <2008>

    Poulantzas, N. (1977) Crisis of the Dictatorships, 2nd edition, London

    Spivak, G.C. (1988) Can the subaltern speak? In C. Nelson/L. Grossberg. eds, Marxism and the Interpretation of Culture, Urbana, Ill. 

     


    [1]Jednoznačný převod „conjunctural analysis“ do češtiny (alespoň pokud je editorovi známo) není k dispozici. Z kontextu vyplývá, že jde o analýzu shody, korelace, komunikace, spojení společenských sil. Nabízející se termín „konjunktura, konjunkturní“ klade v této souvislosti důraz na analýzu příležitostí, které taková shoda nabízí. Pojem, který vyjadřuje to, co má autor na mysli, tj. pojivé (spojovací, spojující) společenské síly, tj. něco, co je společné, současně působí a je společně prováděno, možná lépe vyjadřuje pojem „conjunctive analysis“, konjunktivní analýza. Proto se mu ve většině případů zde dává přednost. 


Related articles